Reference :: Fyzioterapie Dobříš

Reference

Hana Z. (39 let, Praha 6)

Před několika měsíci mě začala bolet záda v oblasti beder. Chodila jsem na rehabilitaci a když bylo nejhůř, vzala jsem si prášek proti bolesti. Ale bolest se zhoršovala. Navštívila jsem na základě doporučení paní Lachmanovou a již po první návštěvě jsem se cítila lépe.  Srozumitelně mi vysvětlila,  jak páteř funguje,  a příčiny bolesti. Naučila mě, jak správně sedět, abych bederní páteř šetřila. Při druhé návštěvě mě naučila několik rehabilitačních cviků, které od té doby pravidelně cvičím a bolest je pryč.

Martin F. (35 let)

Den před vánocemi v roce 2009 jsem stěhoval těžké břemeno a tím začal můj příběh. Druhý den jsem začal cítit  občasnou bolest v rozkroku (záda mě nebolela). Bolest neustupovala a tak jsem navštívil lékaře, který mě začal léčit pro zánět prostaty. Z důvodu, že mi bylo spíš hůře než lépe, jsem po několika týdnech začal hledat příčinu svých problémů. Naštěstí se nejednalo o zhoubnou chorobu, ale o masivní výhřez meziobratlové ploténky a to ve stavu, který zatím není na operaci, ale stačí špatný pohyb a podívám se na sál.. Na jednu stranu možná nic hrozného (o život nejde), ale na druhou stranu pro aktivního sportovce to znamenalo postupné obrácení života na ruby včetně změny povolání. Hned na počátku jsem pravděpodobně vsadil na špatnou kartu a začal navštěvovat uznávaného odborníka v oboru neurologie, který mi dával obstřiky, předepsal silné léky na bolest, zakázal veškeré aktivity mimo chůze a zároveň mi doporučil nosit bederní korzet. Po několika měsících jsem na tom byl nejen hůře, ale daleko hůře a to jak fyzicky, tak i  psychicky. Léky mě trochu pomáhaly,ale hlavně vysávaly a dostávaly do depresí. Logickým řešením byla změna lékaře, který mi doporučil rehabilitovat dle metody McKenzie. Nikdy jsem o této metodě neslyšel, tak jsem pátral po internetu, ale v místě svého bydliště McKenzieho odborníka nenalezl. Řekl jsem si, že přeci nebudu jezdit do horoucích pekel a na radu svého známého se obrátil na "špičkové" rehabilitační oddělení při městské nemocnici. Lékař v nemocnici byl ochotný a řekl mi, že metodu McKenzie znají a že není problém u nich začít cvičit. První cvičení bylo hrozné, rehabilitační sestra mi skoro vynadala, proč si vymýšlím McKenzieho, že se na něj nehodím. Marně jsem se jí snažil vysvětlit, že to není můj nápad, ale doporučená léčba od mého lékaře, kterému věřím, ke své smůle jsem si cvičení prosadil, rehabilitační sestra se na chvilku vzdálila a pak si donesla nějakou vytištěnou stránku z internetu a dle obrázků mě a pravděpodobně i sebe začala "učit správně cvičit". Výsledkem byla okamžitá úleva, která trvala bohužel jen dva dny, tedy do doby než jsem dostal nové cviky, které jsem si možná zasloužil malým úplatkem ve formě bonboniéry a kávy. Nové cviky, které jsem dostal (absolutně nevhodné a do dnes se je mám zakázané) mi pomohly k rapidnímu zhoršení mého stavu - nově jsem poznal necitlivost prstů na noze, brnění a pálení nohou (asi jsem byl spravedlivě potrestán za korupci). Tento stav mě samozřejmě vylekal, ale rehabilitační sestra mi sdělila, že je to standardní průběh uzdravování a něco v tom smyslu, že chlapi nic nevydrží. Na další návštěvu jsem jí bonboniéru již raději nepřinesl, ale i tak jsem dostal nové cviky, které jsem již naštěstí necvičil (pud sebezáchovy zapracoval). V této době jsem byl opravdu zoufalý  zdravotní stav se mi zhoršoval a tak jsem v červnu roku 2010 kontaktoval paní Novákovou z McKenzie institutu a popsal jí své problémy. Ona mi obratem a rázně doporučila přestat cvičit a co nejdříve kontaktovat její kolegyni paní Lachmanovou. Později jsem zjistil, že pokud bych pokračoval ve špatně určených cvicích dál, tak by mě operace pravděpodobně neminula a mohl bych dopadnou všelijak. K tomuto si dovolím jednu radu a to "Řádně si prosím vyberte toho, komu se svěříte do rukou" a věřte tomu, že vždy je z koho vybírat. Pokud chcete cvičit dle McKenzieho, tak vězte, že knihy a rady na internetu nemusí být vždy tou správnou cestou a každého specialistu, který se vydává za znalce McKenzie si raději prověřte na stránkách McKenzieho institutu, kde je uveřejněný jmenný seznam odborníků včetně jejich specializací a aktivit. Nutno doplnit, že výše nejmenovaná rehabilitační sestra na tomto seznamu není :-§.

Na první lekci s paní Editou jsme si nejdříve dlouho povídali, pomohlo mi, že si konečně někdo nalezl čas a vyslechl si mé problémy. Následně mě vyšetřila pomocí McKenzieho metody (nebolí to :-) ) a podrobně mi vysvětlila (včetně názorné ukázky na modelu) co mi je. Poté jsem se dozvěděl základní věci, které jsem neznal a to např. jak vstávat z postele, jak sedět, ležet, jak zvedat břemena, jakým pohybům se vyhnout atd. Moc mi tyto rady pomohly a díky nim funguji dodnes. Po vyšetření mi předvedla základní cvik, který je postavený na pravidelném opakovaní (cvičím ho stále). Několikrát se ujistila, že jej cvičím dobře a teprve poté mě pustila domů s tím, že se uvidíme za několik dní. Zároveň jsem dostal telefonický kontakt s možností bezplatné konzultace a úkol po třech dnech se ozvat jak mi je (zrovna to vyšlo na nedělní večer a to již také o něčem hovoří&helip;...)

Od této chvíle nastala zásadní změna v mém životě, začal jsem pravidelně cvičit a chovat se ke svému tělu slušně. Konečně jsem měl možnost se vlastně léčit sám (byť pod odborným vedením - díky za něj) a ovlivnit svůj stav. Zdravotní problémy se začaly pomalu vytrácet (doba zlepšení je asi hodně individuální, ale po pár dnech cviční je již úleva znát). Nebudu lhát, problémy se mi občas vracejí a vždy mi pokazí náladu, ale jsou v menším rozsahu a intenzitě než před tím a většinou si od nich již pomohu sám vhodnými cviky. Zároveň mohu uvést, že jsem za poslední rok a půl neměl snad ani jeden lék na bolest a to považuji za velký úspěch. Od naší první schůzky se s paní Editou setkáváme dle potřeby zpravidla jednou za měsíc (většinou dle mého aktuálního stavu). Paní Edita mi postupně přidává nové a nové cviky, dnes opět rekreačně sportuji (v to jsem již ani nevěřil). Poslední půlrok jsem cvičení doplnil o SM metodu, kterou mě opět učí paní Edita a musím říci, že mi také dělá dobře.

Co napsat závěrem, nejsem rád, že mě potkal můj problém, ale jsem rád, že jsem nalezl cestu k paní Editě, která mi od problémů pomáhá a to jak fyzicky tak i psychicky - cítím v ní velkou oporu. Nikdo není dokonalý a nikdo neumí činit zázraky, tedy ani paní Edita, která se "jen" snaží dělat dobře svojí práci a pomoci od bolesti a problémů. Samotný výsledek je postaven zejména na vlastním přístupu k celému problému, vytrvalosti a pevné vůli, bohužel i na samotném zdravotním problému - ne vše lze rozcvičit. Dle mého názoru a vlastní zkušenosti je paní Edita Lachmanová zkušená fyzioterapeutka, která má osobní přístup ke každému pacientovi, postaví mu rehabilitační plát na míru a pomůže mu překonávat jeho problémy. Zároveň je obdarována velkou dávkou empatie a tím si získává důvěru většiny pacientů. Smutnější stránkou věci je to, že za dobré služby se platí, ale investice není tak vysoká a já jí rozhodně nelituji, když si spočítám, kolik bych zaplatil za léky, lázně a o jaké peníze bych přišel na nemocenské, tak je ta investice vlastně zanedbatelná, ale to ať si spočítá každý sám.

Vážená paní Edito, vážený pane McKenzie, milý doktore Romane, díky vám za vše, co  jste pro mě udělali.

Maruše K. (66 let)

Celý život jsem se nevyhýbala pohybovým aktivitám (atletika, krasojízda na kole, turistika). Proto jsem se domnívala, že se mě nějaká pohybová omezení nebudou týkat ani v důchodovém věku. Stačilo několik neopatrných šlápnutí a malér byl na světě.

V roce 2008 potíže začaly stále se stupňující bolestí bederní páteře, která vystřelovala do třísel a pravé mezižeberní oblasti. Ve dne jsem se nemohla rozchodit a v noci pro bolesti na pravé straně obrátit na posteli.

Po návštěvě ortopeda a následných vyšetřeních (RTG, magnetické rezonance) bylo zjištěno vychýlení v oblasti bederní páteře o několik mm. Následovaly infuze, masáže, rehabilitační cvičení, léky na bolest, pobyt 4 týdny v rehabilitačním zařízení, konzultace na spondylochirurgi v Motole s doporučením podstoupit operaci.

Náhodou jsem se doslechla o rehabilitační metodě McKenzie, získala kontakt na fyzioterapeutku paní Lachmanovou a rozhodla se ještě podstoupit tuto terapii, než kývnu na operaci.

Jsem založením optimista a když jsem se při prvním setkání přesvědčila, jak důkladně a se zájmem studuje všechny zdravotní doklady, které jsem přinesla, získala si ihned mou důvěru. Pomoci jednoduchých cviků mě doslova rozhýbala. Největším překvapením pro mě bylo zjištění, že bolest do žeber nevychází z oblasti bederní páteře, ale viníkem je krční páteř. Dalším cvikem a masáží se podařilo paní Lachmanové tuto bolest výrazně zmírnit. Čtyři návštěvy v její ordinaci stačili k tomu, abych odstoupila od myšlenky na operaci.

Toto píši po půlroce od poslední návštěvy a stále se cítím fit.

Pravidelně cvičím a respektuji její rady, které mi pomohly věnovat se v přijatelné míře svým koníčkům, t. j. zahrádce a pravidelným procházkám. Každý den si při cvičení na ni vzpomenu a nepřestanu být její vděčnou pacientkou.

Alice V. (39 let)

Mé prvotní problémy se zády začaly po pádu z koně (rok 2009), následně stačil jeden prudký pohyb a od té doby jsem již žila jen z návštěv lékařů, infuzí, léků na bolesti, které stejně nezabíraly. Diagnóza byla výhřez ploténky v bederní části 9mm. Zhruba po třech měsících doma, převážně ( v různých krkolomných polohách) na lůžku, protože chůze nebyla možná a sedět bylo nemyslitelné, mi bylo řečeno, že jediná varianta je operace. Z operace jsem však měla obrovský strach i vzhledem k tomu, že nemusí být 100% a potíže se mohou vrátit, nehledě na skutečnost, že se jedná o dost zásadní zásah na páteři. Hledala jsem na internetu nějakou jinou variantu, ačkoliv mě hodně lidí od jiné varianty, než je operace, odrazovalo. V podstatě všichni brali slovo lékařů za konečné, já se ale přesto nechtěla vzdát. Dle doporučení a diskuzí různých lidí na netu, jsem se nakonec objednala na McKenzie metodu, k paní Lachmanové . A skutečně do 14 dnů jsem nemusela brát ani jeden jediný lék na bolesti! Stačilo jen pravidelně cvičit úplně jednoduchý cvik, který musí zvládnout každý. Do dvou měsíců jsem se mohla vrátit do zaměstnání a dokonce i na své milované koně. Vím, že to zní jako z laciné reklamy, ale je to prostá pravda. Jsem paní Lachmanové velice vděčná za vše, co pro mě udělala a jsem velice ráda, že jsem to nevzdala! 

Mrzí mě jen jediná věc, že lékaři nejsou schopni svým pacientům, alespoň zmínit, že tato metoda existuje. Myslím si, že mnozí by byli ušetřeni zbytečných operací a hlavně bolesti! 

Děkuji Edito a velké poděkování i pro Robina McKenzie!

Dana N.(47 let)

V posledních několika letech jsem opakovaně trpěla na bolest zad v bederní oblasti. Bolest se ohlašovala s větší či menší intenzitou několikrát ročně. V březnu letošního roku mě po výletu na běžkách začaly brnět hýždě. Domnívala jsem se, že se jedná o důsledek větší námahy na již přimrzlém jarním sněhu a proto jsem tomu nevěnovala velkou pozornost. Nicméně za týden bolest postoupila do stehna, za další týden do lýtka a skončilo to tím, že mi bolest nedovolila ani stát, ani chodit. V nemocnici mi lékař diagnostikoval pravděpodobnost výhřezu ploténky, předepsal mi léky na bolest s tím, že pokud bolest neustoupí, mám přijít na kontrolu. Můj stav se zhoršil tak, že jsem bez minimálně 3 analgetik během dopoledne nebyla schopná jakéhokoliv pohybu. Jedinou polohou, při které jsem cítila úlevu byl leh na zádech.

Další lékař, ke kterému jsem se v nemocnici dostala, reagoval na můj stav s velkou důsledností a snahou diagnostikovat skutečnou příčinu mých problémů. Předepsal mi infúzní léčbu a okamžitě mě objednal na MR, která bohužel potvrdila výhřez ploténky. Vzhledem k tomu, že mi infúze nepomohly (byla jsem po nich stále ve stavu, kdy jsem měla silné bolesti a nebyla jsem schopná ujít ani pár metrů), mě lékař objednal v nejbližším možném termínu na operaci – 14 dní od diagnózy.

V tomto období jsem na internetu náhodou narazila na MCKenzie metodu. Měla jsem sice 14 dní do operace, ale rozhodla jsem se, že navštívím nějakého certifikovaného fyzioterapeuta, prodiskutuji s ním své možnosti a případně cvičení zkusím.

Paní Lachmanová si při první návštěvě získala mou důvěru. Vyslechla mě, velmi zevrubně se mě na vše vyptala. Ukázala mi cvik, který mi přinesl okamžitou, ještě však ne trvalou úlevu od bolesti v dolní části nohy a objednala mě na kontrolu za týden. Cvik jsem musela cvičit každou hodinu. Cítila jsem velkou úlevu, protože jsem byla schopna alespoň v určitých mezích s bolestí „pracovat“. I přesto, že jsem byla na samém začátku a stále jsem měla velká omezení rozhodla jsem se zrušit operaci a vsadila jsem vše na MCKenzie metodu. K paní Lachmanové jsem dojížděla na pravidelné kontroly – jejich frekvence se postupně prodlužovaly. Ta mi vždy po vyhodnocení mého stavu ukázala další cviky, zkontrolovala jak cvičím stávající a dala doporučení týkající se pohybu při každodenních činnostech. Veškerá její doporučení jsem se snažila dodržovat – cvičila jsem každou hodinu, jakmile mi to bolest dovolila, doplňovala jsem cvičení dle jejích rad pravidelnými, stále se prodlužujícími procházkami a plaváním. Díky jejím radám jsem si uměla ulevit od bolesti, takže jsem od té doby, co jsem jí navštívila nemusela jsem vzít jediný prášek na bolest. Po 6 týdnech cvičení jsem byla schopná téměř neomezeného pohybu, bolest jsem cítila jen občas – při únavě, špatném pohybu či delším sezení. Někomu se může zdát, že jde o dlouhou dobu. Ne! Jak dlouho by mi trvala rehabilitace po operaci? Není lepší (pokud to jde) volit cestu bez ní?

Dnes uplynulo 5 měsíců od doby, kdy jsem prvně navštívila paní Lachmanovou. Mezitím jsem kromě jiného absolvovala dovolenou v horách (v květnu pro mě nepředstavitelné), kdy jsem zvládla poměrně náročné celodenní túry bez bolesti. Stále pravidelně, 2x denně cvičím MCKenzie – zvykla jsem si na to a cítím se nesvá pokud cvičení vynechám. Nechci zahodit moje ani pani Lachmanové úsilí, které mi pomohlo opět žít bez bolesti. Nebylo to pro mě jednoduché období a jsem moc ráda, že jsem to s pomocí paní Lachmanové zvládla. Moc jsem jí vděčná za pomoc, psychickou podporu a naději, kterou mi hned na začátku dala. Je vidět, že je to zkušená fyzioterapeutka, která přesně ví, čím si pacient prochází, co je potřeba v jaké fázi léčby doporučit. Paní Lachmanová, děkuji .

Pozn.: Škoda, že lékaři nemají o této metodě větší povědomí a nenabízí jí pacientům jako alternativu nejen při akutních problémech, ale i při začínajících bolestech.